Tata Bojs

Tata Bojs jsou jistě největší hvězdou letošní Hlučné samoty a možná není ani nutné je příliš představovat. Přesto jistě malá rekapitulace jejich kariéry jistě neuškodí.

Historie Tata Bojs se začíná psát v roce 1979, kdy se Marek „Mardoša“ Huňát a Milan „Bublajs“ Cais potkávají ve školce na Červeném vrchu v Praze. Později se z nich stanou nejlepší kamarádi, přijmou mezi sebe kytaristu Marka Padevěta a založí skupinu Tata Bojs. První koncert se odehrál 29. června 1988 v tělocvičně TJ Spartak Dejvice. Den poté obdrželi členové své poslední album na základní škole. Na začátku 90. let tatáči náhráli několik skladeb (mimojiné zhudebněné říkanky Josefa Lady), žádné album ale nebylo vydáno. Kapela se postupně stávala čím dál více populární. Oblíbené byli zejména Mardošovi absurdní vtipy mezi písničkami. Hudební posun nastal s příchodem Marka Doubravy, který nahradil Marka Padevěta. V roce 1996 si skupina poprvé zahrála na festivalu Trutnov. O rok později skupina vydává své první regulérní album Ukončete nás. Předtím na jaře ještě kapela vydala 32 minut dlouhý singl Jaro/Divnosti.

Skupina uzavřela nahrávací smlouvu s labelem Warner Brothers a v roce 2000 vydává přelomové album Futuretro, které bylo v několika anketách vyhlášeno nejlepším českým albem posledních let. Teď by se mohlo napsat, že album v sobě míchá mnoho stylů, drum and bass, Bedřich Smetana, úžasně hravé texty atd., ale vy si celé album určitě celé poslechnete a oceníte to sami :-) .

Tata Bojs se stali slavnými a to byl důvod proč další album, Biorytmy (2002), již nenatáčí s Markem Doubravou (ten se soustředí na svou kapelu Hm…), ale s Maťo Myšíkem. Vy si to album opět poslechnete, ale třeba se vám bude líbit vypůjčený popis z recenze na musicserveru:

Na posluchače sice nečeká takové překvapení jako v případě „Futuretra“, ale snad je to i dobře, právě na minulé desce kapela našla cestu, jak skloubit rockovou hudbu s elektronikou a přidat i něco, co u nás dosud nemá obdobu. Nové album je tak přirozeným pokračovatelem „Futuretra“, jen je zvukově dokonalejší, promyšlenější, písničkovější, přístupnější, ale na druhé straně poněkud nečekaně i méně hitové.

Jestli je méně hitové posuďte sami:

V roce 2004 vydává skupina další nezvyklé album. Nanoalbum je nezvyklé proto že je konceptuální, tedy nejedná se o náhodný soubor písniček, ale každý song má své místo ve vyprávění o iTomovi, Elišce, Profesoru Tečkovi, nebo Halovi 9000. Příběh je popsán i v knize Nanobook. Vy si to album opět určitě poslechnete, ale přece jen tu hodím kousek z recenze na musicserveru:

„Nanoalbum“ je jednoduše skvělá a hlavně zábavná deska a já jí prostě věřím. Tata Bojs na ní opět potvrdili pozici jedné z nejzásadnější a hlavně nejzábavnějších českých porevolučních kapel. Za svoje neutuchající hravé hudební hledačství si zaslouží absolutorium.

A pak už tu máme poslední studiové album – Kluci kde jste (2007). Musicserver říká, že je to:

Vyzrálý pop s výtečným zvukem a zajímavými texty, nyní navíc obohacené o značnou dávku melancholie.

To bychom měli studiová alba, ale tatáči vydali i několik remixů, například album Termixes, nebo třeba skvělé živé DVD z turné k Nanoalbu Nanotour. V roce 2008 pak skupina ve spolupráci s kvartetem Ahn Trio vydává album Smetana, kde jsou předělány klasické písně skupiny v akustickém hávu. Ve výčtu členů jsme vynechali současného kytaristu Vladimíra Bára, nebo klávesistu Jiřího Hradila. Členem kapely je i producent a výborný zvukař Dušan Neuwerth. (Ne)ustálým hostem byla dříve i Klára Nemravová, známá i z Radia 1.

A jaká je vaše nejvíc nejoblíbenější písnička?

One comment

  1. Pingback: Tata Bojs napodruhé | Hlučná samota

Post a comment

You may use the following HTML:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>